Peníze poctivě získané
Když pak stojí hlavní obviněný před vyšetřujícím soudcem, tak se jej ptají nač ty peníze chtěl. Přece si nežije tak špatně. Obžalovaný se kroutí jako žížala, co ji tahají z díry, a leze to z něj jako z chlupaté deky. No, toto, ehm, on by rád, jaksi, tamto no. Prostě by chtěl nějaký menší domeček. Nic velkého, postačilo by mu tak dvanáct pokojů včetně psí boudy. A k tomu menší zahrádečku, aby se tam dala postavit dostihová dráha, možná, ještě kdyby se vešly, kuželičky. Docela malé kuželky na bowlingu, také nic moc, šest až osm drah by postačovalo.
Nu, i soudce je jen člověk a někdy se ovládat nemusí, ale o jeho reakci zde taktně pomlčíme. Uzavřeme to celé jen tím, že se zde také položil dotaz, proč obviněný hned musel přepadat banku. Mohl přece získat peníze jinak, poctivě, mohl si u téže banky půjčit. Povšimněte si, že i soudce ví, že poctivou soustavnou prací si na bydlení rozhodně nikdo nevydělá. Nu a nyní se obviněný kroutí zase. Že mu ji nechtěli dát, neb kdysi splácel tamto a ono, a zapomněl na poslední dvě splátky. Už jsou dávno pradávno zaplaceny, ale v registrech dlužníků stále figuruje jeho jméno včetně příjmení a rodného čísla.
Tento případ zdaleka nemusí být vymyšlený. A i pan soudce mohl ve stručnosti obviněného stručně seznámit s tím, co je to hypotéka bez registru. To je totiž taková hypotéka, která nemá tak přísné požadavky na své žadatele, potažmo klienty. A proto se také do žádných registrů dlužníků nenahlíží, nekontrolují se a dotyčnou půjčující společnost prostě vůbec nezajímají. Takže nějaký hloupý prohřešek spáchaný třeba omylem, je jim naprosto fuk. Vlastně se o něm ani nedozví. Oni si zkoumají bonitu klienta zcela jinak nežli přehrabováním se v minulosti. A že je těch způsobů nepočítaně. Obviněný sice zaujatě poslouchá, ale pro něj už je pozdě, moc pozdě. Tak pokud byste hypotéku chtěli i vy…