Mladí versus svět

·         Starost první: pracovní trh
Prosadit se jako mladý člověk na pracovním trhu je dnes obtížnější než kdy jindy. A to nejen pro absolventy humanitních oborů, ale i pro mladé bakaláře věd a inženýry. Důvod? Těch je hned několik. Ještě před dvaceti lety znamenal vysokoškolský titul prakticky záruku dobře placeného místa. Dnes k tomu samému titulu musíte mít ještě ideálně několik let praxe a dobré kontakty, aby o vás vůbec někdo okem zavadil. Hodně lidí s titulem tak nakonec raději vezme místo pod svou kvalifikaci, jen aby měli na nájem. Kromě toho, i když už místo získáte, kariérní postup je pomalejší, protože lidé odcházejí do důchodu později. Nedej bože, když by snad mladý člověk chtěl jít na mateřskou nebo na rodičovskou ještě před třicítkou. K tomu se přidává i to, že nástupní platy, a to i třeba soudců nebo lékařů, jsou jen o něco málo nad minimální mzdou.

pokladnička s kytičkami.jpg
·         Starost druhá: dluhy
Situace u nás není tak extrémní jako v anglosaském světě, kde studenti kvůli titulu, bez kterého ale nemají šanci na slušně placenou práci, dluží ještě před svými pětadvacátými narozeninami miliony. Dokonce i bývalý prezident USA, Barack Obama, se svou ženou Michelle, údajně splatili své vysokoškolské dluhy až během Obamova prvního prezidentského období. I u nás se ale například mladí doktorandi perou s tím, jak vyžít a nebýt zcela závislý na rodině. Někdo to řeší onou šílenou kombinací práce a studia, někdo se zadluží a doufá, že mu písmenka za jménem pomohou jednou peníze vrátit.
bitcoin v oku.jpg

·         Starost třetí: důchod
Už jsme tak nějak smíření s tím, že do penze se před sedmdesátkou nepodíváme. Teď nám ale hrozí, že se důchodu nedočkáme vůbec, a ta představa nás, mírně řečeno, netěší. Klidně bychom se vzdali avokádového toastu výměnou za stabilní práci na dobu neurčitou za důstojnou mzdu, a za jistotu, že z něčeho za dvacet let uživíme rodinu i sami sebe.