Prezident milovaný i nenáviděný

Volba prezidenta všelidovým hlasováním je elementárním prvkem přímé demokracie, který umožňuje rozhodovat o osobě příštího prezidenta i spoluobčanům ze zapadlé vesničky stovky kilometrů daleko od matičky Prahy. Potud dobře. Druhou stranou mince je schopnost jednotlivého voliče rozpoznat, který kandidát na funkci hlavy státu je ten nejvhodnější. Aby to bylo úplně jasné, nejde jen o mentální a politickou voličovu vyspělost, nýbrž o vnější vlivy, které každého nutně při výběru ovlivňují.
Vepřo knedlo zelo
Dvě volební kampaně, které zatím volbu prezidenta provázely, potvrdily obavy odpůrců přímé volby, že se může jednat o nebezpečnou hru s ohněm. A aby to bylo dokonale jasné, nejde o hodnocení současného prezidenta, ale o atmosféru, kterou přímá volba zasela do národa. Třicet let po odstranění ostnatých drátů na hranicích se tyto znovu objevily v našich vztazích. Až na čestné výjimky, jednotliví kandidáti, lépe řečeno jejich PR týmy, prezentovali své soupeře jako nástroj pekla, který přivede národ do zkázy. Ať se to někomu líbí nebo ne, v naší mentalitě je pořád zakódována touha po osvíceném, moudrém panovníkovi, který zajistí spokojené bytí pro všechny. A teď se v tom voliči vyznej…
Pražský hrad
Naděje, že volební rozkoly časem odezní a prezident bude, když ne milován, alespoň tolerován, umřela díky absenci pokory a nepochopení své role hlavního aktéra. Současný prezident za masivní a servilní podpory svých věrných rozjitřil vášně natolik, že jsme opět svědky nebo účastníky masivních statisícových demonstrací, které vyjadřují obavy značné části obyvatel o osud demokracie v této zemi. Kdyby totiž tvrdošíjně na hraně ústavy nedržel kontroverzního premiéra a jeho různé vlády u moci, na Václavském náměstí by se srocovali jen turisté a po Letné by se proháněl vítr…
Přímá volba prezidenta může být nebezpečná i v pocitu silného mandátu, který vítěz považuje za legitimaci pro veškeré svoje působení. Současný prezident tímto často argumentoval, ale skutečnost je přece diametrálně odlišná. Ve druhém kole volby si osobu Miloše Zemana do funkce prezidenta přálo 51,36% voličů. To opravdu není žádné drtivé vítězství, to je tak říkajíc vítězství o prsa, které žádný silný mandát v žádném případě neposkytuje.
Jsme parlamentní demokracií. Zaplať pánbůh. Parlament pravdivě odráží rozložení politických sil a jeho členy si volíme v demokratických volbách. Nebylo by rozumnější, vrátit mu právo volby prezidenta a minimalizovat tak hrozbu předvídatelné a hlavně nebezpečné polarizace společnosti?