Jaké byly příčiny zániku Česko-Slovenska v březnu 1939?

Zničení Československa (ČSR) ve 30. letech minulého století má své kořeny již na jeho počátku. Nový stát v roce 1918 vznikl jako mnohonárodnostní útvar, přičemž obyvatel hlásících se ke slovenské národnosti bylo méně než německých občanů v českém pohraničí. Ochota Němců sdílet s Čechy společný stát byla malá a nepřispěly k ní ani vojenské zásahy, které ukončily pokusy o připojení německých provincií k Rakousku.Chybou české vnitřní politiky byla neúčast (nejen) německých politiků při formování nové ústavy přijaté parlamentem v roce 1920.
Moravské dominanty
Složení parlamentu tehdy kopírovalo složení českého sněmu roku 1911 kde logicky zástupci jiných národů nebyli. Ústava získala obdiv demokratického světa, avšak řešení státoprávních národnostních otázek odkládala o šest let. Přesto přinesla nečeskému obyvatelstvu mnoho svobod a práv, v ostatním světě nevídaných, např. právo vzdělávání v mateřském jazyce v oblastech s minimálně 20% obyvatelstva tímto jazykem hovořících. Eliminace početní převahy Němců nad Slováky prosazením teorie o jednotném československé národě dvou větví neměla šanci na úspěch. Část slovenské reprezentace teorii čechoslovakismu sice podpořila, část, především z katolických kruhů však požadovala svébytnost národní a později i státní, stále však ve svazku s Čechy ve společném státě.
Československo tedy v tehdejší střední Evropě představovala ostrov demokracie zaručující svým občanům politické, náboženské i jazykové svobody. Nicméně časovaná bomba státoprávního uspořádání již byla spuštěna.
České pohraničí
Její pomyslný tikot akceleroval uchopením moci Hitlerem v Německu v roce 1933. Postupně se zvyšovaly nároky českých Němců vůči československé moci, v polovině třicátých let jejich mluvčí bez výhrad přijali Hitlerovu strategii stupňování napětí předkládáním naprosto nepřijatelných požadavků. S přípravami na obranu proti německé agresi se začalo příliš pozdě. I tak Československo v konfliktu s Německem nebylo úplně bez šancí, důležitou podmínku úspěšné obrany však představovala vojenská pomoc západních spojenců – Francie a Velké Británie.
Hitlerovi však neušla neochota západu angažovat se pro zachování celistvosti ČSR a propagandou krmil lži o špatném zacházení s německým obyvatelstvem v ČSR. Hitlerovu nečistou hru zrežíroval jeho spojenec italský diktátor Mussolini do mnichovské dohody v září 1938, která osud ČSR zpečetila. A nejen ČSR, Winston Churchill se ve své reakci nemýlil: „Měli jsme na výběr mezi ostudou a válkou, zvolili jsme ostudu a budeme mít válku.“
Pahýl, který po Mnichovu zbyl z republiky, byl Hitlerovi vydán na milost či nemilost. Vyhlášení autonomie Slovenska v březnu 1939 částí jeho politické reprezentace ještě vláda potlačila vojensky, Hitler však využil zmatků, povolal do Berlína slovenského předáka Josefa Tisa a dal mu na výběr samostatný slovenský stát ve spojení s Německem nebo německou okupaci. Téže noci výhrůžkami zlomil českého prezidenta Háchu k souhlasu s německou okupací.15. 3. 1939 se lidé probudili do protektorátu Čechy a Morava…